Heritage of Flying Legends

Aktivity >> Red Tails >> Trochu z historie o Tuskegee Airmen

Tuskegee Airmen

Historie Red Tails se začala psát v roce 1941, kdy válečné okolnosti americkou armádu donutily zahájit nábor nových pilotů i mezi černošskými občany. Silné rasistické cítění mnoha tehdejších politiků i důstojníků však vedlo ke vzniku řady různých omezení a nepřekonatelných překážek, jakými byly například dosud nepožadované vysokoškolské vzdělání a předchozí letecká praxe. I přesto se mnoho budoucích černošských pilotů přihlásilo a 13 z nich se v červenci 1941 na vojenském letišti v alabamském Tuskegee stalo kadety prvního leteckého kurzu. Vznikla tak 99. bojová jednotka se základnou v Tuskegee pod velením Benjamina O. Davise jr.. Sám Davis, byl jedním z prvních černošských absolventů West Pointu a jeho otec byl vůbec prvním černošským generálem americké armády.

Výcvik prvních kadetů devětadevadesáté musel čelit řadě připomínek a nesouhlasných názorů rádoby vědecky prokazujících například údajnou nízkou inteligenci černochů nedostatečnou pro zvládání náročných úkolů bojového pilota. Přesto byla jednotka vycvičena a lodí odjela do Casablanky v Maroku a následně vlakem do Tunisu k bojovému nasazení proti Luftwaffe v severoafrické kampani, kde získala první válečné zkušenosti.

Ve čtyřech válečných letech, kterých se Tuskegee Airmen zúčastnili, byli její piloti vysláni k více než 15 000 bojovým misím v severní Africe i po celé Evropě. Piloti devětadevadesáté stíhací squadrony zpočátku létali s letouny P-40 Warhawk a P-39 Aircobra, později s P-47 Thunderbolt a nakonec i s Mustangy P-51. Na svých misích si černošští piloti vysloužili nejen řadu ocenění pro nejlepší jednotku, ale hlavně více než respekt u nepřítele. Při evropských operacích pak od britských spolubojovníků získali přezdívku Red Tails, kvůli nezaměnitelnému zbarvení směrovek svých letounů, která upozorňovala posádky amerických bombardérů na doprovázející stroje tuskageeských letců. A jednotky bombardérů začaly mít enormní zájem o spolupráci právě s Red Tails, tedy o doprovod při zvláště nebezpečných misích, aniž by zřejmě tušili, že v jednotce létají samí afroameričané.

Řady pilotů Tuskegee se rozrůstaly (postupně jich bylo do r. 1946 vycvičeno témě 1000), a tak již po několika měsících severoafrického tažení, se tehdy již čtyři existující squadrony začlenily do nově vzniklé 332. stíhací skupiny sestávající výhradně z černošských pilotů. Tato skupina pak působila při operacích v Itálii, při doprovodech bombardérů nad Maďarskem, Rakouskem, Československem, Polskem i nad Německem.

Úspěchy pilotů Red Tails vedly až ke kontroverzím, kdy třeba některé americké deníky uváděly v titulcích zprávy až o 200 misích bez ztráty doprovázených letounů. Tyto mýty jsou poměrně rozšířené, nicméně je zdokumentována ztráta asi pětadvaceti letadel, která Red Tails neubránili. Přesto jsou jejich výsledky uchvacující a Tuskegee Airmen získali řadu válečných vyznamenání, stříbrných a bronzových hvězd, leteckých křížů, leteckých medailí a purpurových srdcí. V březnu roku 2007, tedy více než 60 let po válce, bylo 350 členů jednotky Tuskegee Airmen oceněno zlatou medailí Kongresu.

Černošští letci zaznamenali velké úspěchy při eskortování tisíců amerických bombardérů za druhé světové války, ale také byli například svědky toho, jak bylo s německými válečnými zajatci nakládáno lépe než s černými Američany. (mac)

zpět na úvodní stránku o Red Tails

05/2009

Nová fotogalerie

SMG-92 Finist

04/2009

Nové fotogalerie

Letouny HFL (2009)

03/2009

Létejte s Askanií

S Askanií v L-39

03/2009

Info pro LKML