Aktivity >> Projekt C-11 >> Let C-11 (Jak-11) v roce 2006

Let C-11 (Jak-11) v roce 2006

aneb pohled do zákulisí firmy BMZ Air Service zabývající se restaurováním historických letounů, která společně s tehdejší firmou LOK Kbely zachránila letoun C-11 pro příští generace.

V článcích o Jaku-11 uveřejňovaných na stránkách L+K jsme naznačili a přislíbili pootevřít dveře a nechat čtenáře nakouknout do zákulisí problematiky provozovaní tohoto letounu tedy i do zákulisí VHÚ, BMZ Air Service s.r.o., Heritage of Flying Legends a Wings Club Praha, tedy všech těch co mají s Jakem něco do činění. Nejlepším místem pro setkávání leteckých nadšenců bez rozdílů odborného vyznání jsou letecké dny a letecké Air Shows. Ani Jak-11 sám ani lidé kolem něj nejsou žádnou výjimkou. Proč však nemohou být všude, i když by si to sami přáli by měly osvětlit aspoň trochu následující řádky.

Jak tedy nejlépe začít?

Asi tím, že Jak-11 není náš! Tedy konkrétně není společnosti BMZ AIR SERVICE s.r.o. ani nepatří sdružení Heritage of Flying Legends, které je pouze organizací podporující jeho provoz.

Čí tedy vlastně ten Jak-11 vůbec je?

Málokdo skutečně ví, že vlastníkem letounu je stát tedy Česká republika potažmo patří do sbírek VHÚ, tedy Vojenského historického ústavu v jehož čele stojí pplk. Knížek, který s námi prožívá a někdy také neprožívá problematiku života letounů „svých“ sbírek, které právě BMZ buď restauruje do létající podoby a vrací zpátky na nebe a nebo do výstavních hal leteckého muzea ve Kbelích.

Málokdo skutečně ví, že BMZ Air Service s.r.o. je pouze provozovatelem letounu, a že to byla právě tato společnost, která se stala tím hlavním opravárenským subjektem, jež se za veliké pomoci dalších firem, zejména pak společnosti LOM (dříve LOK Kbely) do náročné opravy pustila a také ji s velkými potížemi a za nemalých finančních nákladů dokončila. Příkladné je to, že společnost LOM se nikdy, ač se potýkala ve své minulosti z většími či menšími vlastními problémy, od Jaku-11 nikdy neodvrátila a tak je tomu dodnes. Restaurování letadel je samo o sobě na článek zabývající se jen touto tématikou a nelze jej v těsnat do několika řádků. Podívejte se na nebe a na letouny jako je C-104, Sokol M1C, Ae-45, C-11, C-105 a představte si tu hromadu dokumentace a hodiny práce, abyste tyto letouny mohli vidět v prostředí kam patří.

Málokdo skutečně ví, že reklama na letounu není povolena, a že tedy i kdybychom sehnali sponzora zvučného jména a k tomu získali povolení VHÚ, tak mu můžeme nabídnout jen plochu velmi nevelkých rozměrů tudíž i nevelkých peněz, což se pochopitelně promítá negativně do ceny letounu za letovou hodinu.

Málokdo skutečně ví, že letouny ze státních sbírek musí být pojištěny nejen zákonně, ale i havarijně, což v současných cenách pojišťovacích organizací jde o navýšení ve stovkách procent. Od roku 2006 se pak skutečně jedná o značný nárůst po zavedení pojistných krytí sesouhlasených s EU a tím pochopitelně jejich promítnutí do ceny letové hodiny.

Málokdo skutečně ví, že ač byl letoun certifikován v minulosti v normální kategorii, dnes mu Úřad pro letectví nepřizná jinou než kategorii Experimental, což BMZ jakožto provozovateli neumožní koupit do tohoto letounu jiný než drahý benzín (nelze provést odpočet spotřební daně), což letovou hodinu určitě nezlevňuje a neumožňuje uplatnit se na trhu Leteckých prací. Letoun je pochopitelně provozován pouze omezenou část roku, a to obvykle v měsících březen někdy duben až říjen. Po zbytek roku na něm provozovatel musí provádět předepsané práce a teplé konzervace pohonné jednotky a vrtule. Při jedné teplé konzervaci si Jak pochutná na 30–50 l onoho drahého benzínu, jen se po něm zapráší.

No, jinými slovy, když se na prahu sezóny odlepí letoun od země k první hodině letu, tak kdyby náhodou byla tato hodina i letovou hodinou poslední, pak by stála BMZ statisíce korun českých. Kritizovat to lze snadno a umí to kdekdo, ale vzít vlastní peníze a investovat je do "státního majetku", který mi neříká pane a vědět, že jednoho dne tento projekt skončí v našem případě na motor a peníze semele kolo dějin a zůstanou jen vzpomínky a DVD nebo soubory fotografií může jen blázen nebo opravdový fanda do letadel. Při bližším ohledání zjistíte, že "blázen a opravdový fanda jedno a totéž jest…"

Proč je Jak na údržbu tak náročný a drahý?

Odpověď je nutno hledat v jeho vzniku, protože od požární přepážky dozadu je to ve skutečnosti stíhací letoun Jak-3. Proto se také přestavby tohoto typu v USA zaměřují na zástavbu výkonných motorů bez zvláštních potíží. Původně tam totiž burácel Klimovův VK-107 s téměř stejným výkonem.

On totiž Jak-11, byť oficiálně vedený jako cvičný letoun, zase takový letecký „ořezávátko“, byť s polovinou čtrnáctiválce AŠ 82 FN, tak úplně není. V roce 1939–1940 by klidně zvládnul co do rychlostí a stoupavosti doprovody Ju-87, populárních Stuk na straně jedné a rovněž tak letounů IL-2, neméně populárních létajících tanků na straně druhé. První verze Hurricanů a „stodevítek“ verzí C/D byly u země jen o 30–40 km rychlejší. Ovšem při útoku střemhlav „Jacek“ s lehkostí atakuje hranici 600 km/h, a to mu při tom v přídi bije srdce o více než polovinu slabší než vzpomínaným letounům.

Bohužel odpovídající a požadovaná schválená údržba poplatná „letům padesátým“ navíc umocněná stářím letounu, restaurování již nedosažitelných náhradních dílů, drahý benzín umocněný velkou spotřebou motoru, pojištění letounu a vyžadovaná stálá přítomnost mechaniků i během zahraničních cest - to vše provoz letounu nesmírně prodražuje.

Přitom řada činností je zabezpečována díky pomoci dobrovolníků, tedy lidí ochotných pomoci bez nároku na odměnu. To se týká i lidí usedajících do kabiny letounu bez ohledu zda je to pilot nebo mechanik letounu i doprovodného personálu. Přesto je i tak cena bohužel značně vysoká. I my bychom chtěli provozovat věčný sen aviatiků této republiky jakým je Spitfire? Zkuste se však zamyslet, jak zajistit potřebné finance pro tohoto nádherného oře? My jsme na to zatím nepřišli.

Dnes již je možno vidět Jak-11 na mnoha vystoupeních. BMZ i letecká veřejnost má již jasno o cenách pro předvádění letounu na Leteckých dnech. Pro některé to bude zklamání a jiní budou naopak nadšeni. Jen pro ilustraci čtenářů nálet letounu, myšleno tím duben-říjen, je obvykle podle zájmu pořadatelů leteckých dnů a vzdálenostmi od mateřského letiště ve Kbelích mezi 15–30 letovými hodinami. Rovněž to má negativní vliv na kalkulaci letové hodiny.

Každého z pořadatelů, který uvažuje pozvat si letoun Jak-11 za nějakým účelem předvedení můžeme ubezpečit, že BMZ Air Service s.r.o. jako provozovatel letounu ani podpůrné organizace HFL nebo Wings Club Praha nemají žádné mimořádné požadavky a BMZ se chová jako každý jiný provozovatel letounu nebo létajícího zařízení používaného pro předvádění veřejnosti. I BMZ se musí chovat tržně a to až tak tržně, že mu stačí roční pokrytí nákladů a ziskem jsou mu rozzářené oči dětských návštěvníků, pochvala a uznání odborníků v leteckém opravárenství za technickou dokonalost letounu a za jeho historickou hodnotu daná původním stavem odpovídající době jeho vzniku. Je pochopitelné, že pokud na konci roku je shoda v kolonkách „má dáti – dal“ pak je radost na všech "frontách".

Nechceme ani Jaka ani sebe nijak protěžovat a své zásluhy nikterak zveličovat, ale nechceme zakrývat tu skutečnost, že jsme patřičně hrdí na to, že tu ten nádherný letoun je a že není jako řada jiných "mrtvým" exponátem v tichém muzejním koutě, ale „živým“ důkazem doby, kterou naši předchůdci žili.

Viděl jsem osobně plakat bývalé maďarské instruktory ze Solnoku, slzy neudrželi ani bývalí českoslovenští instruktoři z Prostějova. Ti muži, kteří vydrželi být více tvrdí udrželi slzy déle, ale jen do doby než usedli do pilotní kabiny a začali se dotýkat věcí jím tak důvěrně známých. Jiní zavřeli oči a v duchu se vrátili do doby před desítkami let a to nejen do kabiny Jaka, ale do svého mládí…

Každý letecký fanda a my nejsme jiní, by chtěl vidět na českém nebi Spitfire, Hurricana a nebo La-7 či jiný stroj připomínající hrdinství našich pilotů za II. světové války.

Bohužel tušíme, že my - tato generace už to asi nebudeme. Slibujeme ovšem, že se o to pokusíme a s pomocí sdružení Heritage of Flying Legends mohou generace příští pokračovat v započaté cestě uskutečňovat své sny z mládí a mají tak šanci jak sny celé řady leteckých generací proměnit ve skutečnost. Žádná nadace však na nebe nedostane žádný letoun bez firem jako je BMZ Air Service nebo jí podobných. A tak tomu bylo i v případě Jaka-11 OK-JZE, a proto jim patří nesmírné uznání i tyto řádky.

Současný provozovatel letounu BMZ Air Service s.r.o. se v této době nikterak netají tím, že pokud se pro rok 2007 nenajde někdo, můžeme ho nazvat jakkoliv, kdo dokáže podpořit provozování tohoto letounu s částkou cca 300 000 Kč, tak rok 2006 také byl rokem posledního provozu a čeká ho přítmí depozitáře Leteckého muzea ve Kbelích.

Tak toto je příběh letounu OK-JZE viděný poněkud z jiné strany, ale bohužel se jedná o naprosto reálný pohled a obraz leteckého dění v naší republice těchto let. Pravděpodobně se to nezmění ani v blízké budoucnosti, jedno je však jisté pokud ho nezměníme MY všichni v letectví této republiky tak už nikdo.

Vážení letečtí přátelé, v L+K č. 7/2006 jsme uveřejnili pohled do zákulisí provozování letounu Jak-11, který provozuje společnost BMZ Air Service s.r.o. Autor článku by rád poděkoval všem leteckým nadšencům, kteří projevili zájem o osud tohoto letounu a zároveň by se rád omluvil těm, kteří ho právem kritizovali za to, že neuvedl číslo konta Heritage of Flying Legends zřízeného na záchranu tohoto letounu, zejména jeho motoru AŠ 21.

Díky redakci L+K je v časopise uveřejňován stav tohoto konta a zároveň jsou uváděni jmenovitě Ti, jež na toto konto přispívají.

cpt. Vladimír Peroutka
Heritage of Flying Legends

05/2009

Nová fotogalerie

SMG-92 Finist

04/2009

Nové fotogalerie

Letouny HFL (2009)

03/2009

Létejte s Askanií

S Askanií v L-39

03/2009